Historie

Historie tetování

Tetování patří po věčné časy ke kultuře člověka. Už od dob jeskynních maleb prehistorických lidí je tetování známou technikou, jak se zkrášlit. Jak zastrašit nepřátele nebo také realizovat rituální zvyky a základy náboženské víry.

Tetování zdobila těla, která byla po tisíciletích vyproštěna z věčného ledu ledovce – zde jmenuji jednoho zástupce z mnoha dalších, jednoho z nejslavnějších, přes 3500 let starého „Otziho“, jehož více než 40 tetování sloužilo pravděpodobně léčebným účelům, jako dalšího zástupce uvedu přes 2400 let starou ženu, která byla nalezena u ruského Ukok Plateau.

Nosila na pažích a ramennou umělecká a bohatě zdobená tetování v podobě ptáků, jelenů a mystických zvířat, která byla vpíchána pod kůži kostěnou jehlou a sazemi. Doteď je nejstarší známou tetovanou ženou, zřejmě to byla válečnice, vypravěčka kmenových pověstí nebo něco podobného a u svého kmene (Pacyrykerů) byla vysoce vážená.

Dříve se prováděly zářezy a do rány se pak vtíralo dřevěné uhlí, barevná hlína nebo části rostlin, později se k tomu používalo inkoustu. Piktové a Skoti, praobyvatelé Anglie, Skotska a Irska, například šokovali římské vyzvědače svými „pomalovanými“ těly, při jejichž spatření se římských legií zmocňovalo čiré zděšení.

Později sloužilo tetování spíše praktickým a křesťanským účelům – středověcí mořeplavci se pokoušeli zajistit si vytetovaným křížem křesťanský pohřeb, pokud by daleko od vlasti zahynuli.

James Cook přivezl roku 1775 z jedné ze svých cest po jižních mořích s sebou do Evropy jednoho Tahiťana, jehož polynéské kmenové tetování jednak vyvolalo opravdovou „tattoománii“ u evropské vysoké šlechty, jednak zásadně změnilo vzhled námořníka – tetování se stalo suvenýrem mořeplavců, kteří procestovali jižní moře, přičemž se ovšem rychle spojilo tradiční umění Polynésanů s přáními zákazníků v novou symboliku – v to, co dnes označujeme jako „tradiční tetování“ – tj. transparenty, srdce, růže, hadi, meče – zkrátka celá paleta tetovače z přelomu století v evropských přístavních městech.

Při současném zájmu o tetování se tedy nedá mluvit o novém módním trendu, ale nanejvýš o renesanci. Nová je ovšem stylová rozmanitost dnešních tetování – od originálu věrných kmenových tetování z jižních moří přes jejich moderní adaptace, kmenové vzory až ke keltským tetováním, ve kterých se znovu objevují ornamenty a postavy zvířat irských knižních kreseb z prvního tisíciletí našeho letopočtu.

Kromě toho biomechanické kresby inspirované švýcarským umělcem H.R.Gigerem, gaffitové a komiksové motivy, indiánské symboly, zvířata, jednobarevná tetování s mnoha odstíny, jasné a barevné motivy – a jako nejnovější trend „neo-tradicionály“, které opět navazují na starou řeč tvarů.
Volba motivu je vždy akceptována jako individuální rozhodnutí nositele – co nakonec platí, je způsob provedení.

Kolem přelomu století, kdy se do studií dostal elektrický tetovací přístroj, měli umělci najednou možnost své představy bez problémů realizovat. V posledních letech byly stanoveny tak vysoké hygienické normy, že mezitím i zhojení tetování přestalo být naprosto problémem. Barvy jsou alergologicky testovány a vyráběny na přírodní bázi, jehly jsou pro každého zákazníka ošetřeny a kompletní tetovací přístroje jsou sterilizovány právě tak jako lékařské nástroje.

Existují ale i dnes ještě tatéři , kteří pracují zcela bez přístrojů a sázejí na staré tradice. Například vznikají slavná barevná japonská tetování i dnes ještě často čistou ruční prací, také mnozí umělci z jižních moří pracují ještě případně s mušlemi a provádějí tetování starodávným způsobem. To je samozřejmě podstatně časově náročnější, a tak kvůli uměleckému potetování celého těla sem přicházejí lidé často po mnoho let.

Dnes se setkávají ti nejlepší z tatérů na velkých mezinárodních konvekcích, aby několik dní pracovali společně. Širší okruh se seznámí s novými styly, s dalším vývojem techniky a člověk se zase jednou podívá, jak na tom jsou ostatní. Zde je také nejlepší možnost informovat se o tomto druhu umění – více známých umělců ze všech koutů světa nelze nikdy jindy potkat.